Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Věru úsměvná to hesla, chtělo by se říci, v případě novinky amerických nestorů tohoto skomírajícího žánru ARMORED SAINT však nabírají reálné kontury. Šestá řadovka „Win Hands Down“ totiž velmi důrazně promluvila do žánrové kroniky a v celé své nahotě ukázala, jak zdánlivě ošuntělými zbraněmi sejmout pár divokých hus(listů).
Přiznám se, ARMORED SAINT nikdy nepatřili do mého zorného pole. Výjimkou budiž oslavovaná nahrávka „Symbol Of Salvation“, která i díky zdejším sobotním retrodýchánkům mé pozornosti nestihla uniknout a považuji ji za velice zdařilou. Zásadní informaci, že se po vyhazovu a nedůstojném nakládání s frontmanem ANTHRAX Johnem Bushem rozhodl sám principál oprášit dávno zašlou slávu bývalých heavymetalových hvězd, jsem úspěšně minul a proto mi i předchozí návratová deska „La Raza“ proklouzla mezi prsty.
O to je větším a milejším překvapením je setkání s „Win Hands Down“. Album kapelu nacházející se v nejlepších letech ukazuje jako ryze současnou, narvanou elánem, svěžími nápady a pořádnou zásobou nakažlivých melodií. Ty bývají v posledních letech nedostatkovým zbožím, přestože v hodnocení heavymetalové desky zaujímají zásadní roli.
ARMORED SAINT od úvodního hvizdu nedávají prostor k výdechu, pumpují to do vás s mladickou vervou a odhodláním. Jedna hymna střídá druhou, všudypřítomná a za ta léta nashromážděná energie je zde víc než patrná. I ten největší skeptik musí nad tímto počínání uznat, že se tady nehraje na nějaké plnění norem, a že si zkrátka páni v letech dali záležet, aby jejich šestý počin měl být zač oceněn. Též produkce, vhodně zvolený kompromis mezi čitelností a přirozenou nabroušeností, tomuto pocitu napomáhá.
Hvězdná sestava se pod taktovkou Joeyho Very od minulé desky definitivně semknula, dala se do dobré nálady a přichystala padesát minut kvalitní metalové zábavy, která je prosta zaprděných melodií, křečovitých sól či jakékoliv formy senility. Album pochopitelně táhne především bravurní výkon Johna Bushe, pějícího s obrovskou fazónou a vrozenou lehkostí. Snad by se dalo říci, že se jedná o jeho životní výkon, ale to by příznivci ANTHRAX neradi slyšeli, že? Na druhou stranu, pokud vám až doteď unikal smysl valících se salv superlativů na hrdlo slavíkovo, proč to nepřehodnotit právě na tomto místě?
Devět vzácně vyrovnaných skladeb přetéká pozitivní atmosférou, vládne šlapavou rytmikou, mrazí chytrou prací pánů šestistrunníků a dojímá úchvatným hlasovým fondem Johna Bushe. Heavy metal jako řemen a jedno z nejpříjemnějších překvapení tohoto roku. To je „Win Hands Down“ od ARMORED SAINT.
1. Win Hands Down
2. Mess
3. An Exercise In Debauchery
4. Muscle Memory
5. That Was Then, Way Back When
6. With A Full Head Of Steam
7. In An Instant
8. Dive
9. Up Yours
Diskografie
Win Hands Down (2015) La Raza (2010) Nod To The Old School (2001) Revelation (2000) Symbol Of Salvation (1991) Saints Will Conquer (1988) Raising Fear (1987) Delirious Nomad (1985) March Of The Saint (1984) Armored Saint (EP) (1983)
DALŠÍ INFORMACE
Vydáno: 2015 Vydavatel: Metal Blade Records Stopáž: 51:00
Faust a spol. tentokrát více přitlačili na pilu a natočili o poznání méně přátelskou desku. Více black metalu a méně zjemňujících prvků. I tak je materiál pěkně diversifikovaný, jen je méně přístupný a chybí mu ona zpěvnost, vzletnost a naléhavost.
Čistý death/doom. Špinavý, jeskynním marastem až po krk nasáklý. Ale také spíše jednoduchý, držící se jako klíště žánrových standardů bez nejmenší ochoty alespoň základně experimentovat. Co mu však nechybí, je tolik potřebná neotesanost a hrubozrnnost.
Nejvíce přístupná deska GAEREA. Portugalci sice stále preferují rychlá tempa, ale materiál zároveň různě zahlazují, kudrnatí a zjemňují. A vesele do něj integrují jeden post-metalový prvek za druhým. Black metal pro masy, nicméně velmi pěkně složený.
(Raw) blackmetalový projekt z pokojíčku se vším všudy. Tentokrát za materiálem stojí osoba pohlaví něžného. Slyším za tím trochu SATANIC WARMASTER, SARGEIST, ORDER OF NOSFERAT a nebo také WINTER LANTERN. Jednoduchá, leč dobře poslouchatelná deska.
Debutové album hardcore kapely, která je složena ze členů ve svém žánru vyhlášených švédských skupin OUTLAST a VICTIMS. Dvacet minut nekompromisního nátěru brousícího až do oblasti crustu.
Koncepčný album, zaujímaví hostia (Ian Anderson z JETHRO TULL, Joey Tempest z... EUROPE?!), návrat growlingu(!), orchester, hammondy, moogy a mellotron, obal od Travisa Smitha a veľa paragrafov. Čo sa môže pokaziť? Podľa prvých posluchov sa zdá, že nič!